Z denního tisku: Ve jménu pilulek štěstí

Lidové noviny | 9.4.2016 | Rubrika: Relax | Strana: 31 | autor: LUDMILA HAMPLOVÁ

Češi loni spolykali 6,5 milionu balení antidepresiv, což je skoro třikrát více než před deseti lety. Počty prvních návštěv u psychiatrů vzrostly dokonce o stovky procent. Specialisté s lehkou nadsázkou říkají, že řada z nás se duševního onemocnění dočká.

Pokud jde o duševní zdraví české populace, lékařské statistiky zrovna neoplývají optimismem. Počty lidí, kteří poprvé zaklepají na dveře psychiatrické ordinace, během deseti let vzrostly o několik set procent. Po antidepresivech saháme stále častěji, a to dokonce i tehdy, když je tak úplně nepotřebujeme. Ačkoli antidepresiva nedokážou vyřešit partnerské problémy nebo třeba stres v práci, stejně je mnohdy polykáme v naději, že nám bude lépe. Přesto zřejmě nezažíváme epidemii psychických poruch. Ani rostoucí spotřeba antidepresiv (jen v roce 2015 Češi spotřebovali 6,5 milionu balení) nemusí být tak úplně špatná zpráva.

Víc úzkosti, vyšší dávky

 

prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Nemůžeme jednoznačně říci, že jsou Češi více depresivní nebo úzkostní. Pouze jsou více léčeni,“ shrnuje profesor Cyril Höschl, přednosta Národního ústavu duševního zdraví. Dostupnost psychiatrické péče se zlepšuje, tudíž roste počet ošetření a také více lidí odchází od lékaře s receptem. A hlavně pomalu mizí přesvědčení, že brát „prášky na hlavu“ je životní prohra, za kterou se člověk musí stydět. Týká se to zejména onemocnění, jež se léčí právě antidepresivy, což ale zdaleka není jen deprese. Počty depresivních pacientů sice nejen u nás, ale i v jiných vyspělých zemích rostou, není to ale tak dramatické, jak naznačují statistiky o nárůstu spotřeby antidepresiv.
Podle údajů Ústavu zdravotních informací a statistiky (ÚZIS) vzrostl za posledních dvacet let počet prvních návštěv pacientů s afektivními poruchami, kam spadá i deprese, o těžko uvěřitelných 293 %. Počet nemocných, kteří poprvé přijdou s některou z neurotických poruch, ke kterým patří různé úzkosti a fobie, se za stejné období zvýšil o 226 %. Ale ani takto vysoká čísla ještě neznamenají, že to s námi jde po psychické stránce rychle z kopce.
„Je velmi nepravděpodobné, že by za pouhých deset let několikanásobně vzrostl počet psychicky nemocných lidí v populaci. Můžeme pouze konstatovat, že v minulosti řada těch, které dnes léčíme a jsme schopni jim účinně pomoci, nebyla léčena vůbec,“ popisuje profesor Jiří Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Ani dnes podle něj nejsou léčeni všichni lidé, kteří by to potřebovali, což se týká všech zemí světa. „Spotřeba antidepresiv u nás ještě není na úrovni vyspělých evropských států. Až v poslední době se jim začínáme přibližovat,“ popisuje Jakub Dvořáček, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).
Deprese někdy během života potká každého desátého člověka, úzkostné poruchy se vyskytují ještě častěji. „S jistou nadsázkou lze říci, že řada z nás se svého duševního onemocnění v průběhu života dočká. Žijeme totiž mnohem déle než naši předkové. Moderní medicína dokázala dobře zvládnout mnoho onemocnění jako například choroby srdce, tím ale paradoxně uvolnila prostor pro psychické choroby,“ vysvětluje profesor Raboch.

raboch-2003

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Psychiatrickým pacientem se tak může stát úplně každý, i když si to raději moc nepřipouštíme. Profesor Raboch jako mladý lékař začínal v době, kdy se dostupná antidepresiva dala spočítat na prstech jedné ruky. Jejich užívání ale bylo spojeno s tak výraznými vedlejšími účinky, že ani nemělo smysl je předepisovat u „lehčích“ případů. Medikamenty totiž pacientům způsobovaly závažné potíže srdečního rytmu, sucho v ústech, zácpu, zadržování moči. K tomu se přidával nárůst chuti k jídlu, a tedy i tloustnutí. Vysoké bylo i riziko, že starší pacienty postihnou poruchy paměti a vnímání.

Dnes jsou na trhu k mání desítky preparátů, u nichž se podařilo výrazně zmírnit výskyt vedlejších účinků i jejich závažnost a snížit účinné dávky. Léky tudíž dostávají nejen těžce depresivní lidé, ale i nemocní, kteří tuto chorobu vůbec nemají. To ale neznamená, že by u nich tato léčba neměla smysl. Největší skupinu lidí léčených antidepresivy v současnosti tvoří úzkostní pacienti. Ti ale potřebují až čtyřnásobně vyšší dávky léků než nemocní s depresí. Jinak řečeno: různé psychiatrické diagnózy potřebují různé dávkování, což se pak podepisuje na celkové spotřebě této skupiny léků.
„Kromě úzkostných poruch se antidepresiva předepisují i při léčbě chronické bolesti či schizofrenie, pokud je doprovázena sekundární depresí. Užívají je i pacienti s demencemi, protože demence velmi často začínají pod obrazem deprese,“ vyjmenovává docent Martin Anders, který působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN a zároveň je budoucím předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Právě nových pacientů s demencemi, které se rozvíjí například u Alzheimerovy nebo Parkinsonovy nemoci, přibylo v psychiatrických ordinacích nejvíc. Od roku 1994 do 2013 se jejich počet zvýšil o 381 % a spolu se stárnutím populace bude tento trend nabývat na síle. Tito nemocní mají s těmi, kteří trpí depresemi, společného víc, než se na první pohled zdá.
Velká část seniorů totiž běžně užívá anxiolytika, a to zejména ta nejrizikovější z nich, tedy benzodiazepiny. Sem patří různé „prášky na spaní“ nebo „na uklidnění“, jako třeba Neurol, Diazepam, Lexaurin či Hypnogen. Nevědí přitom, že tím urychlují proces rozvoje demence. „Právě tyto léky patří k vůbec nejčastěji nesprávně předepisovaným, a to zejména u seniorů. Jejich dlouhodobé užívání může vést až k rozvoji život ohrožujících deliriózních stavů,“ upozorňuje psychiatr. Lidé, kteří si vyzvednou své „prášky“ v podobě anxiolytik, ale vůbec netuší, že důsledkem dlouhodobého užívání těchto léků může být delirium, při přerušení užívání epileptické záchvaty nebo právě demence. Dobrá zpráva je, že spotřeba anxiolytik v Česku klesá, a to také díky rostoucí spotřebě antidepresiv.

Na nervy i na hlavu

Získat antidepresiva, ale i anxiolytika, je dnes mnohem snazší než v minulosti. Tyto léky mohou předepisovat nejen specialisté, ale také praktičtí lékaři. Omezení je jen u několika málo přípravků. „To, že mohou praktičtí lékaři předepsat antidepresiva, je správný krok, protože lidé s psychickými poruchami často hledají pomoc ve svém nejbližším okolí, což je nejen rodina, ale i praktický lékař,“ popisuje profesor Raboch.

Lidé už nemusí překonávat strach z toho, že je bude léčit psychiatr. „Dříve se praktičtí lékaři velmi obávali předepisovat antidepresiva, což se dnes naštěstí nebojí. Jsou více vzdělaní v oblasti psychických poruch a dělají dobrou práci,“ dodává psychiatr.

Rozvod a závislost

3182-popovDS4P4992

MUDr. Petr Popov, MHA

Jenže zlepšení dostupnosti antidepresiv s sebou nese i riziko, že je dostanou i lidé, kteří je nepotřebují. „Antidepresiva nejsou lékem na každou bolístku v našem životě. Jako psychiatři léčíme pacienty s duševními poruchami, ale nedokážeme vyřešit životní problémy všech lidí,“ upozorňuje profesor Raboch. Antidepresiva jsou paradoxně účinnější u středně těžkých a těžkých stavů, u těch lehčích účinkují také, ale méně. Velmi zrádnou pomocí jsou již zmíněná anxiolytika. „Pozitivní efekt velmi rychlého nástupu účinku s sebou nese i riziko rozvoje závislosti. Stejný mechanismus, který umožňuje bezprostřední efekt léků, se podílí na rozvoji závislosti. Ta se může objevit už po několika týdnech užívání,“ přibližuje Petr Popov, primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN. Ke starostem třeba z rozvodu se nakonec přidává další problém v podobě silné závislosti.

„Pouze farmakologicky se životní problémy vyřešit nedají. Anxiolytika nabídnou rychlou úlevu od potíží, ale pokud je člověk sám od sebe vysadí, velmi pravděpodobně mu bude hůř. Začne je tedy užívat znovu, a tak místo řešení svých potíží jen posiluje mechanismus udržování závislosti,“ dodává adiktolog. Jestliže je nasazení anxiolytik nezbytné, je podle lékařů vhodné spolu s nimi podávat i antidepresiva. Tím lze překlenout dobu, než se dostaví účinek antidepresiv, který se projeví po několika týdnech. Pak je třeba anxiolytika postupně vysadit.
„Pokud člověk potřebuje pomoc, cítit podporu a mít možnost sdílení svých starostí, antidepresiva mu sama o sobě nepomohou. Velmi důležitý je v tomto případě psychoterapeutický přístup,“ dodává docent Anders. Jenže získat kvalitního psychoterapeuta hrazeného ze zdravotního pojištění je problém a na terapii „za své“, která vyjde okolo 500 až 1000 Kč na hodinu, nemá každý. Navíc efekt psychoterapie se ukáže až po několika měsících, byť přetrvává déle než po ukončení léčbyantidepresivy. Tamůže trvat několikměsíců, ale i celoživotně. „Obecně platí, že po první depresivní epizodě je možné ukončit terapii zhruba za 6 až 9 měsíců, kdy se dostaví remise (období návratu pacienta do stavu před vypuknutím onemocnění – pozn. aut.). Současně ale platí, že od určité fáze je léčba zároveň ochranou před nástupem další depresivní epizody,“ popisuje docent Anders. Pravděpodobnost návratu deprese je po první epizodě 50 %, po druhé už 75 %, po třetí 90 % a po čtvrté už je téměř 100 %. To je důvod, proč pacienti, u kterých se depresivní epizody několikrát opakovaly, často užívají antidepresiva po zbytek života. K ideálnímu stavu – tedy kombinaci léků a psychoterapie – navíc schází čas. Český psychiatr má v průměru 13 minut na pacienta. V cizině je to podobné.

Léčebné konopí na potíže

MUDr. Tomáš Zábranský, PhD.

MUDr. Tomáš Zábranský, PhD.

Lékaři se shodují, že antidepresiva jsou lepší volbou, než když se lidé začnou „léčit“ sami, třeba alkoholem nebo si ordinují různě získaná anxiolytika. Ta se dají snadno, ale nelegálně sehnat přes internet a podle odhadů jsou jen v Česku na nich závislé desítky tisíc lidí.
„Brát léky je pro mnoho lidí to jediné, co pro sebe mohou udělat. Často ani nechtějí přemýšlet nad tím, jak svou situaci změnit, ale jen jak přežít,“ dodává primář Popov. Stejně tak není nejlepší nápad řešit svoje úzkosti kouřením marihuany, byť se začíná ukazovat, že konopí a látky v němobsažené by mohly mít při léčbě psychiatrických poruch budoucnost.
„S tím, jak se stále více prosazuje individualizovaná medicína, budeme schopni i konopí a látky z něj lépe naladit pro konkrétního pacienta. Rizika domácí léčby jsou ale značná, u predisponovaných jedinců může dojít ke spuštění psychózy, a to i po jednorázovém použití,“ varuje Tomáš Zábranský, ředitel pro výzkum Mezinárodního institutu pro výzkum konopí(ICCI). Bez konzultace s psychiatrem jednoznačně nedoporučuje marihuanu jako lék na psychické problémy.
To ale neznamená, že by člověk nemohl pro své psychické zdraví sám něco udělat. Doporučení psychiatrů jsou zdánlivě jednoduchá, ale účinná, jen nepůsobí tak rychle jako léky. „Pravidelně se hýbat, přemýšlet nad tím, co člověk jí, mít čas na přátele a své záliby, tedy nežít jen prací, to jsou rady, které znějí banálně, ale skutečně fungují,“ říká profesor Raboch. Jen na tato pravidla podle něj ve svém každodenním životě zapomínáme. A to je škoda.

 

 

Antidepresiva určitě nejsou lékem na každou bolístku v našem životě. Jako psychiatři léčíme pacienty s duševními poruchami, ale nedokážeme řešit životní problémy všech lidí.

O autorovi| LUDMILA HAMPLOVÁ, spolupracovnice LN